Sportovně turistický kurz

Prázdniny jsou na dosah a my všichni přemýšlíme, kam na dovolenou. Někteří z nás preferují slunce a moře, jiní kolo či turistiku anebo raději zůstáváme doma na zahradě s bazénem a občas si vyjedeme na výlet za krásami naší vlasti. I my jsme jednu takovou krásnou oblast navštívili.

Se školou jsme se vydali na týdenní sportovně turistický kurz do Rokytnice nad Jizerou. Už pondělní cesta vlakem a chvilka autobusem byla zážitek. Z Bolehoště jsme vyjeli po osmé hodině a na místo jsme dorazili až po poledni. Naše horská chata měla krásné jméno Roxana. Ubytovali jsme se a čekal na nás oběd. Vařili zde výtečně. Odpoledne jsme si prohlédli Rokytnici a už jsme tušili, co nás asi příští dny čeká. Všude okolo nás byly samé kopce - prostě Krkonoše.  A také, že ano. Ráno, po vydatné snídani jsme si pověděli následující program, vytvořili jsme si portfolia, kde jsme v průběhu zaznamenávali všechny důležité okamžiky, plnili pracovní listy s úkoly, luštili tajenky, malovali, lepili. Pak jsme šli do bazénu. Voda byla chladná, ale nám to nevadilo. A byl tu první výlet na Studenov. Do chaty jsme se vrátili příjemně unaveni, následovala opět výborná večeře, chvilka her a povídání a hurá na kutě, abychom nabrali síly na další celodenní výlet k prameni Labe. Ráno jsme dostali balíčky s řízkem a vydali jsme se do hor. Nahoru to šlo rychle, jeli jsme totiž autobusem. U Vrbatovy boudy jsme 13.6. dováděli na sněhu! Zpět dolů jsme našlapali asi šestnáct kilometrů. Bylo to sice z kopce dolů, ale samý kámen a kořen, a tak když jsme viděli chatu Roxanu, radovali jsme se. Po zaslouženém výkonu následovalo ocenění. Všichni jsme dostali medaile. A byl tu čtvrtek. Počasí nám trošku zamíchalo s programem, ale to nic. Dopoledne jsme se vydali na Strážník, odkud byl nádherný výhled. Při zpáteční cestě nás osvěžil mírný deštík a už tu byl poslední oběd – nevíme, zda to bylo tím čerstvým vzduchem, ale vždy jsme vše snědli. Osvěžení bylo i odpoledne v bazénu. Na závěr našeho pobytu jsme si společně opekli buřty, zhodnotili celé čtyři dny, rozdali jsme si diplomy a odměny, sbalili kufry a šli naposledy do pelíšku s vědomím, že se zítra už vyspíme ve své postýlce doma u mamky a taťky. Nestýskali jsme si, nebyl na to čas.

V pátek ráno přijel pan Hacura, který nám naložil kufry a odvezl nám je zpět do školy, za což mu patří veliké díky, tak jako dalším, kteří se nabídli, že by nám se zavazadly pomohli. A už se těšíme domů. Okolo druhé hodiny odpoledne, znaveni cestou, jsme se na bolehošťském nádraží rozběhli do náručí čekajících maminek i tatínků. Nyní i nějaké slzičky ukáply, ale opravdu byly první. Všichni jsme si oddechli, že se vše vydařilo a jsme v pořádku doma.

Poděkování patří také rodičům, které jsme zásobovali krásnými fotografiemi, a oni nám na oplátku posílali povzbuzující zprávy. Nesmíme zapomenout s poděkováním ani na personál Hotelu Roxana. Zázemí a kuchyně byly nedostižné. A za nás pedagogy si poděkování zaslouží především všechny děti, protože vydržely celý týden v krásném prostředí - bez rodičů, zvládly náročné túry, pracovaly s chutí, poslouchaly, byly prostě prima.

Přejeme vám všem, ať si užijete zasloužené volno, krásnou dovolenou, dětem krásné prázdniny a ať navštívíte hezká místa, kterých je v Čechách opravdu hodně.