Měsíc červen je považován za měsíc myslivosti a ochrany přírody. Letos si v tomto měsíci vyjdeme s místními myslivci do přírody v blízkém okolí naší školy. A abychom byli dobře připraveni, uskutečnili jsme ve škole 30. dubn výchovně vzdělávací program na téma „Myslivost“.
Pan myslivec Josef Slabý z Dolních Ředic k nám přijel už ráno a strávil s námi celé dopoledne. Nejdříve si povídal s dětmi z mateřské školy a potom jsme šli na řadu my – školáci. Po svačině jsme se všichni přesunuli ven před školu, kde nám jeho smečka čtyř loveckých psů předvedla zlomek toho, co musí správný lovecký pes umět. A musíme říct, že psi opravdu poslouchali. Potom jsme se přesunuli do tělocvičny, kde na nás čekaly zajímavé věci. 
Za zvuků trubky – borlice jsme se přenesli na hon. A hra začala. Nelovili jsme žádnou zvěř, ale vědomosti a poznatky, které nám pan myslivec předával. A abychom mu dobře rozuměli, seznámili jsme se nejdříve s mysliveckou řečí. Tak například krev je barva, ocas je oháňka, oči jsou světla, uši slechy, nos je větrník, křídla letky, nohy běhy a zuby jsou zbraně. Samozřejmě nás zajímaly trofeje. Dozvěděli jsem se, že paroh je plný. Zvěř ho každým kokem shazuje a vyrůstá jí vždy nový. Oproti tomu rohy jsou duté a rostou celý život.
Velice zajímavou trofejí byly parůžky v líčí. Nejenom, že byly krásné na pohled, ale i na omak. A co to znamená? Parůžky, když rostou, jsou chráněny líčím – připomíná srst, kterým jsou vyživovány. Až dorostou, začnou pálit a svědit, a zvěř líčí odře. Žebrování, které zůstává na parůžkách, jsou stopy po cévách. V této souvislosti jsme si také upřesnili, co to znamená, když se řekne např. šesterák či desaterák.
A na konec to nejlepší – zbraně. Nejenom, že byly krásné (některé i historické), ale hlavně jsme si je mohli vypůjčit. V průběhu diskuse jsme si prohlíželi vystavené knihy a časopisy, diskutovali jsme nad obrázky, ověřovali jsme si, jestli jsme si něco zapamatovali a dopoledne uteklo jako voda. Pan myslivec nás na závěr poprosil, abychom se v přírodě chovali jako u někoho na návštěvě. Vždyť les je pro zvířátka a rostliny něco jako pro nás obývací pokoj. Náš hon za poznatky jsme za zvuků trubky ukončili a s milým panem myslivcem jsme se rozloučili. Děkujeme.