Letošní školní rok patřil skutečně k těm těžším, kdy situace pandemie měla negativní dopady na nás všechny jak v pracovním, tak soukromém životě, děti a školu bohužel nevyjímaje.
Letos to bylo jako na houpačce. Jednou jsme se učili prezenčně, pak ze dne na den přešli na distanční výuku a znovu prezenčně i distančně. Po návratu dětí do školy volali snad všichni rodiče, učitelé i děti.
Od 12. dubna, kdy se znovu otevřely dveře prvostupňovým žákům a předškolákům, poté i všem dětem mateřské školy, se do konce školního roku už nic nezměnilo. Tvrzení, že se děti do školy těšily, byla pro nás pozitivní zpráva. Radovaly se ze setkání jak se svými spolužáky, pedagogy, tak na možnost změnit prostředí, vrátit se do systému, který byl v jejich životě nezastupitelný, v němž měly své pevné místo, svoji pravidelnost. Signalizovalo jim to návrat k normálu, k životu, na který byly zvyklé.
Dokonce jim ani nevadilo, že musely dodržovat všechny staré i ale nové zásady osobní a respirační hygieny. Jako např. povinné testování tzv. samoodběrem - výtěrem z nosu. Měly dostatečnou „vypovídací hodnotu“, byly spolehlivé? Vybírat jsme si nemohli, používali jsme ty, co nám byly přiděleny. Každé dítě snášelo test jinak, ne každé si s ním poradilo. Těm nejmladším mohli pomáhat rodiče. Ale ke konci školního roku už vše běželo jak po drátku.
V pátek 25. června jsme rozdali krásná vysvědčení. Děti se i přes nelehkou situaci zhostily svých pracovních povinností se ctí. Důkazem toho jsou právě pěkné známky. Ale nejméně polovina úspěchu patří zároveň jejich rodičům, kteří museli své ratolesti v nelehké době distanční výuky donutit se učit, podpořit je, pomoci jim. Vše se zvládlo, nastal čas prázdnin a odpočinku.
A co bude od září? Nechápeme se překvapit.
Mgr. Hana Boukalová