telefon +420 494 627 148 email zs@bolehost.cz Datová schránka: wthmbqr
Drobečková navigace

Úvod > > Aktuality

Aktuality


Zde se můžete registrovat k odběru aktualit.

Štítky:



Vánoce ve školní družině

Jako každým rokem i letos se přiblížily nejkrásnější svátky roku a s nimi nadílka dárků. U nás ve škole se tomu tak stalo již 16. prosince odpoledne. Od rána začaly velké přípravy. Děti nosily občerstvení na hostinu, kterou si samy uspořádaly ve školní jídelně. Zahájilo se slavnostním přípitkem. Pojedlo se trochu cukroví a již zazvonil zvoneček, který oznamoval, že Ježíšek dorazil a zřejmě něco přinesl. S netrpělivostí se děti přemístily do školní družiny. Pod rozzářeným stromečkem čekaly dárky. Jako poděkování zazpívaly koledy za doprovodu kláves, na které zahrála děvčata.

Potom nastalo rozbalování dárků za všeobecného jásotu. Ke stolním hrám zasedli chlapci a naopak dívky nejvíce zajímala kazeta s kosmetikou. Ihned ozkoušely líčení, aby upoutaly na následující diskotéce. Vše se vydařilo a už se všichni těší na 24. prosince na nadílku doma.



Vánoce na zámku

Vánoce jsou tady. Je čas napsat Ježíškovi o nějaký ten dáreček, aby na nás náhodou nezapomněl. Ale kam mu dopis poslat a jak vůbec Ježíšek vypadá? Má červený obleček a čepičku, nebo je celý v modrém? Má nějaké pomocníky?

Otázky, na které děti dostaly odpověď na vánočním výletě na zámku v Chlumci nad Cidlinou, kam jsme se vypravili autobusem v úterý 15. prosince.

Dále se dověděly, kdo nosí dárky u nás a kdo ve světě. V každé vánočně nazdobené komnatě na ně čekal jiný zástupce Vánoc. Podívaly se na vánoční zvyky v Česku a nakoukly do vánočních zvyků na východ i západ od naší země. V Mramorovém sále zámku se setkaly i s Mikulášem a jeho pomocníky.

Ve Sloupovém sále zase viděly obří betlém tvořený figurami vysokými až dva metry. Zde je čekalo povídání o narození Ježíška.

Natěšené na Vánoce jsme se vrátili zpátky domů. S každoroční netrpělivostí budeme očekávat jejich příchod i letos.

 



Mrazík

Škola je zvláštní instituce. Má dva roky - jeden školní a jeden kalendářní. Školní rok začíná v září a končí v červnu, i když prázdniny, mimochodem nejkrásnější období nejen pro žáčky, k němu také patří. A  my, učitelé, musíme být myšlenkami stále vpředu. Už v červnu musíme vědět, co bude v září, až se opět odpočatí všichni vrátíme do školy. A v září už plánujeme i Mikulášskou besídku. Nejinak tomu bylo i v letošním školním roce.

Před prázdninami už jsme měli námět a zapůjčenou část dekorací a kostýmů, o prázdninách jsme přepisovali scénář a v září jsme začali nacvičovat divadelní představení Mrazík. S dětmi jsme společně zhlédli pohádku, obsadili jsme role, rozdali scénáře a začali s nacvičováním. Nejdříve jsme se vše společně učili číst. Postupně jsme přidávali pohyb. Ale s papírem v ruce to moc dobře nešlo. Nedalo se nic dělat, děti se musely naučit role zpaměti.

A to už tu máme říjen. Zkusili jsme si kostýmy. A zde se zapojili i rodiče. Sháněli svým dětem kožíšky, beranice, boty, kabáty …. I když scénáře v rukou už nebyly, divadlu se náš Mrazík zdaleka nepodobal. Čas plynul a my jsme chtěli naše vystoupení obzvláštnit. Paní ředitelka oslovila pana Luboše Šmídu, který ochotně přistoupil na spolupráci a pomohl nám spolu s panem Janem Duškem nahrát dabing našeho vystoupení. Trochu s obavami jsme čekali, jak vše dopadne. Bude dětem rozumět? Bude hudba dostatečně působivá? Naučí se děti otvírat pusu stejně s textem? A co pauzy, jsou dostatečně dlouhé? Otázek, na které jsme neznali odpověď, bylo dost.

A to už je listopad. Do 5. prosince máme ještě čtyři týdny. A ejhle. Pořadatelé za námi přišli s prosbou, zda by moc vadilo, kdyby se Mikulášská besídka posunula o týden dopředu. Už to nebyly čtyři týdny, ale tři. Čas se krátí. A jak sami víte, když to nejméně potřebujete, čas utíká jak zběsilý. Pan Miřijovský spolu s panem Bašem a dalšími hasiči nám ochotně převezli veškeré dekorace do hostince, pomohli nám nainstalovat kulisy, pan Šmída nám poskytl ozvučení, abychom divadlo mohli dopilovat už na místě. A tak ve vymrzlém sále týden před premiérou denodenně zkoušíme o sto šest, abychom vychytali poslední nedostatky. A to ještě zbývá nažehlit kostýmy, poopravit dekorace. V pátek už  jsme byli všichni hodně nervózní. Někteří z divadla, jiní z čertů, kteří na Mikulášskou besídku patří.

A je tu den D. Sobota, 29. listopadu 2015, 14 hodin. Postupně se převlékáme do kostýmů, procházíme sálem do zákulisí a napětí stoupá. Nejen dětí, ale i nás – učitelek. Nyní se zúročí naše půlroční práce. Zhasíná se v sále, rozeznívá se úvodní hudba, otvírá se opona a jde se na to. Herci hrají jako o život. Vše klape do posledního detailu. Trošku nás zradily klacky loupežníků, které nespadly z nebe, jak měly, ale to k tomu patří. Potlesk v průběhu hry nám nasvědčuje, že se divadlo líbí. Po čtyřiceti minutách napětí přichází úleva. Je tu konec. Velký aplaus byl balzámem nejen pro uši, ale hlavně pro duši. Slova chvály byla slyšet ze všech stran. A myslíme si, že zaslouženě. Děti byly skvělé.

Nyní se zbývá jen převléknout a čekat, zda si nás ti čerti odnesou do pekla či ne. Ale po takovém hereckém výkonu bylo jisté, že v pondělí přijdou do školy všechny děti, včetně paní učitelek.

 

 

                                                       



Kouzelník

 

Po nějakém čase opět zavítal do naší školy kouzelník Reno.

 

Bezprostředně po úvodním triku jsme se naučili kouzelnou formulku, která měla zaručit, že každé kouzlo se povede. Pak začala kouzelnická show, při které se z některých našich dětí stali Renovovi asistenti. Během velmi poutavého a vtipného představení jsme nepřestávali vycházet z údivu nad předváděnými čísly. Vrcholem pak bylo vykouzlení dvou malých živých králíčků, které si děti mohly pohladit. Pan kouzelník nás také jedno kouzlo naučil.

 

Všem dětem se představení velmi líbilo a odcházely nadšené.  

 

                                                                                                    

 

 



Přijel k nám cirkus

Ve středu 18. 11. k nám do školy zavítal cirkus. No, tedy spíše „mini cirkus“ čítající dva pejsky Honzíčka a Flíčka, opičku Žofinku, žongléra a krotitele v jednom Zdendu a Lucinku, která nás vystoupením provázela.

Program zahájil Zdenda cirkusovou rozcvičkou, do které zapojil všechny děti. Předvedl žonglování se třemi, čtyřmi i dokonce pěti míčky, potom kuželkami a nakonec zlatými kroužky. Následovalo psí číslo. Probíhali pod nohama, balancovali na válci a na velkém balónu a také přeskakovali nízké překážky po dvou. Pejsci byli úžasní a děti je odměnily bouřlivým potleskem.

Zdenda dále předvedl balancování se skleničkami na ostří dýky, kterou držel v ústech. Nikdo ani nedýchal, když k tomuto číslu přidal ještě meč, který byl na špičce dýky jako přilepený.

Dále vystoupili i dva chlapci z obecenstva. Páťáci Filip a Míra spolu se Zdendou sehráli komickou scénku s džusem, za což si vysloužili potlesk a sladkou odměnu.

Jako poslední číslo přišla na řadu opička Žofinka. Děti se dozvěděly, že je to paviání slečna a v cirkuse vystupuje jako krasojezdkyně na koni. Toho s sebou ale mini cirkus vozit nemůže, tak si děti mohly opičku alespoň pohladit.

A to už byl závěr programu. Cirkus sklidil nadšené ovace ve formě spontánního a nadšeného potlesku všech dětí.



Pořad o Bedřichu Smetanovi

V pondělí 26. října navštívil bolehošťskou školu Bedřich Smetana alias Bedříšek v doprovodu výborného klavíristy Martina Kubáta.

Po úvodní znělce jsme se pozdravili písničkou o Bedříškovi a poté následoval popis jeho životní cesty za štěstím. Celý program byl proložený písněmi a krátkými ukázkami z díla B. Smetany. Během písně Okolo Hradce se někteří chlapci proměnili na vojáky a na píseň Sedlák, sedlák,  jsme se všichni naučili tanec furiant. Na krátkou návštěvu také přišel Kecal z Prodané nevěsty, aby nám zazpíval, že zná jednu dívku, co má dukáty.

A kde Bedřich Smetana nakonec to své štěstí našel? No přece v Národním divadle v Praze.



Zážitkový kurz první pomoci

V pondělí 5. 10. navštívili naši školu záchranáři z Náchoda, aby děti seznámili s poskytováním první pomoci formou zážitkového kurzu. Kurz začali poučením o správném volání na tísňovou linku, které bylo doplněno přehráním autentických nahrávek a celou řadou praktických poznámek a zkušeností ze skutečných zásahů.

            Po krátké přestávce přišla velmi zajímavá část, kdy některým dětem záchranáři pomocí maskérských pomůcek velmi věrohodně vymodelovali různá zranění a ostatní děti je musely ošetřovat. Ošetřování bylo doprovázeno mnoha radami, jak postupovat co nejlépe a nejšetrněji. Následovala ukázka srdeční masáže, kterou si následně všechny děti také vyzkoušely.

            Celý kurz byl velmi zajímavý a díky netradiční formě si jistě děti spoustu informací zapamatují. Doufejme, že se nikdy nedostanou do situace, kdy by je musely použít.



Zahájení nového školního roku

V pondělí 1. září se naše škola po dvou měsících prázdnin opět otevřela. Zkušení školáci rovnou zamířili do svých tříd. Ale pro našich pět prvňáčků to byl prvním školní den v jejich životě, a proto je do třídy a jejich lavice doprovodili jejich nejbližší.

Čekala na ně krásně vyzdobená třída, kde byli společně se svými rodiči slavnostně přivítáni

p. ředitelkou školy Mgr. Hanou Boukalovou, panem starostou Petrem Kubíčkem a ostatními učitelkami základní školy. Paní učitelka děti pasovala na prvňáky a předala jim dárečky.

V letošním školním roce se v 1. ročníku sešli:

Ondřej Černý                                                 Bolehošťská Lhota 20

Karolína Netíková                                         Bolehošť 34

Jan Rohlíček                                                  Lipiny 32

Petr Stodůlka                                                 Lipiny 37

Martin Štefan                                                 Bolehošťská Lhota 11

Zahájení prvního školního dne zpestřil program starších spolužáků. Ani oni neodešli domů s prázdnou, odnesli si domů drobné vyučovací pomůcky, které měli nachystané na lavici.

Prvňáčkům i všem ostatním žákům přejeme mnoho radosti ze školní práce a hodně kamarádů. Mezi 27-mi dětmi to snad nebude problém.

  



Poslední den letošního školního roku

Je pátek – poslední den letošního školního roku. Tento den je pro někoho normální, až nezajímavý, ale pro nás je něčím výjimečným. Tak jako slunce zapadá a vychází, tak žáci přichází a odchází.  Dnešek je pro nás učitelky a naše páťáky tak trošku smutný. Je to poslední den, kdy se vidíme všichni pohromadě. V září už je tu vystřídá jiná pátá třída a oni se vydají na další etapu svého krásného života.  Není to tak dlouho, pouhých pět let, kdy jako roztřesení prvňáčci vstoupili do naší školy. Pomalu si zvykali na školní pořádek, ukázňovali se a načerpávali vědomosti. Nebyla to vždy cesta lehká – pro ně, ani pro nás. Prodírali se pralesem pravopisu, hledali slovní druhy, vykružovali kružnice a řešili slovní úlohy, cestovali na mapách světem, cvičili, zpívali a snažili se vyjadřovat i cizím jazykem.  Nebylo jen učení, ale i školní družina, výlety a s nimi související veselé příhody, navázání nových přátelství, prožívali jsme chvíle veselé i vážné. Ačkoliv tomu možná nevěříte, právě zážitky ze základní školy vám nejvíce utkví v paměti.  Chtěla bych vám proto za nás všechny popřát mnoho úspěchů ve vaší nové škole, nezapomeňte na nás a přijďte se podívat. 



Beseda s městskou policií ČR

Beseda s městskou policií ČR

Dne 23. 6. se u nás ve škole konala beseda s policí. Paní policistka nám vysvětlila mnoho věcí, které se týkaly toho, jak se máme chovat ve škole i na silnici. Řekla nám, že se ve škole nemůžeme prát, nemáme běhat a hlavně se nesmíme šikanovat. Když by se taková věc stala a pořád se opakovala, máme to říct paní učitelce nebo rodičům a ti by tuto věc vyřídili. Paní policistka říkala, že jsme účastníky silničního provozu jako chodec, cyklista a řidič motorového vozidla. My jsme chodci a cyklisté. Ukázali jsme si, jak odbočit doprava a doleva a jak se máme chovat na silnici. Nakonec jsme si prohlédli její uniformu.

 

                                   Za 1., 2., 3. ročník napsala Dáša Gottwaldová, žákyně 3. ročníku

 

Beseda s městskou policií ČR

Dne 23. 6. 2015 k nám do školy v Bolehošti přijela paní policistka z Týniště nad Orlicí. V naší třídě nám povídala o tom, jak se máme chovat na silnici, buď jako chodci nebo jako cyklisté. Poté jsme si ukázali, jak chodit po chodníku nebo jezdit na kole. Také nám říkala, že si na internetu nemáme psát s cizími lidmi a na mobilu nemáme otvírat neznámé zprávy. Nejdříve jsme se dívali na Richarda Ševce, kterého ona vybrala, aby nám ukázal, jak se na kole odbočuje vlevo. Potom Filip Kramář dělal povely policisty. Ukázala nám dvě zbraně – obušek a uspávací pistoli. Zjistili jsme, že obuškem se dá zlomit ruka nebo i noha.  Tu pistoli užívají na odchyt psů v obci. Dokonce jsme si mohli zbraně obtěžkat. Vyprávěla nám o práci kriminalisty a o přestupcích.

 

            Za 4. a 5. ročník napsal Míra Máslo, Filip Kramář a Anežka Holubová, žáci 4. ročníku