Aktuality

Cílem letošního školního výletu byl nedaleký barokní zámek  a jemu blízký hrad v Potštejně.

Hned v prvních minutách zámecké prohlídky děti žasly nad tím, na jaký zámek přijely. Vtipnou a originální formou nahlédly do života místní šlechty z poloviny 18. století. Zámeckými komnatami nás provedla hraběnka Anna Marie Harbuval Chamaré „osobně“ a po celou dobu se o nás starala poslušná služebná Maryška. Společně jsme si zatancovali barokní tanec v mramorovém sále, zazpívali si v hudebním salónku a dohromady museli přelstít chamtivého hraběte, který návštěvu z jiného století rozhodně nečekal. Všechny tři postavy znaly dokonale každičký koutek zámku. Prohlédli jsme si celé první patro zámku, které je nově opravené, jeho jídelnu, dámskou ložnici, velký mramorový sál a další komnaty. Součástí expozice je původní rodový mobiliář.

Na dobrodružné stezce zrekonstruovaným zámeckým parkem a růžovou zahradou jsme potom plnili řadu úkolů, které naše děti ohromně bavily. Dostali jsme plánek s klíčem a  tím jsem otevírali jednotlivé trasy našeho objevování

Pohádkov je nově vybudovaná herna pro děti, kde jsme nahlédli do říše všelijakých pohádek a pohádkových bytostí.  Poznali jsme jich všech deset  a tak nás čekala odměna v podobě  záhadného pokladu hraběte Chamaré!

Po celou dobu programu jsme ve chvilkách oddechu měli možnost svačit a posedět si ve stylové zámecké cukrárně, kde jsme mohli ochutnat vynikající domácí zákusky, zmrzlinové poháry aj. dobroty.

Odpočatí  jsem se vypravili na potštejnský hrad. Stoupání na jeho vršek nás odměnilo překrásným pohledem na okolní krajinu.

Výlet se velmi vydařil a všem vřele doporučujeme prožít opravdu nevšední den!

Blížil se konec školního roku a my jsme se připravovali na závěrečné hodnocení žáků . A aby to bylo spravedlivé, rozhodli jsme se učinit totéž, ale naopak. Nabídli jsme žákům  a jejich zákonným zástupcům, aby zhodnotili nás , naši práci, školu.

Připravili jsme dotazníkové šetření, Pro každou skupinu jsme si nachystali dotazníky a  prosili o jejich objektivní vyplnění .

Žákům jsme rozdali dva druhy dotazníků – pro mladší (1. a 2. roč.) a pro starší (3. a 4. roč.). Zajímalo nás, co se žákům líbí a nelíbí na naší škole. Celkem odpovědělo 25 žáků ( jeden byl nemocný).

Rodiče jsme žádali, aby se v prvním dotazníku zamysleli nad prací základní školy a ve druhém nad činností školní družiny. Z 24 dotazníků se nám vrátilo zodpovězených 19.

Odpovědi jsme pečlivě vyhodnotili a budeme se je snažit zohlednit v naší další činnosti.

Níže jsou zobrazeny výsledky spolu se zněním otázek.

Dotazníkové šetření.doc

Stejně jako v minulých letech i letos jsme se sešli na dětském dnu v Lipinách. V sobotu 2. 6. 2012 po krátkém úvodním slovu následovala první část tohoto odpoledne. Tou bylo již tradiční vystoupení našich dětí. Nejdříve zatančily naše nejmenší dětičky z mateřské školičky. Potom jsme přišli na řadu my, školáci. Vítr foukal, když neměl, sluníčko se schovávalo za mraky, nervozita stoupala, ale zvládli jsme vše na jedničku. Pipi Dlouhé Punčochy byly kouzelné hlavně svými účesy a trpaslíci s čepičkami, sekyrkami a kulaťoučkými bříšky se také nenechali zahanbit.

Novinkou byla druhá část dětského dne, kde místní malí hasiči, převlečení do hasičského stejnokroje, předvedli útok.

Pro opravdu malé děti nebo o trochu větší, pro kluky nebo holky, prostě pro všechny děti, které přišly do Lipin, už čekala třetí část odpoledne – tradiční soutěže. Každý něco vyhrál a očka jen zářila.

Dětský den v Lipinách se povedl a věříme, že se všichni dobře pobavili, než se spokojeně rozešli domů.

Místní spolek Českého červeného kříže v Bolehošti se rozhodl ukončit svoji činnost. Za svoji dlouholetou činnost uspořil 9 200 Kč. A tuto částku věnoval jako peněžitý dar naší základní škole. K slavnostnímu předání došlo na Dětském dnu 2. června  v Lipinách, kdy jsem z rukou jednatelky p. Marie Šimerdové převzala poukaz .

Všem členům a jmenovitě předsedky p. Marii Bašové, pokladní p. Marii Drašnarové a již výše zmíněné p. Šimerdové moc a moc děkujeme.

S finanční částkou si jistě poradíme a o jejím smysluplném vyčerpání je budeme informovat.

Mgr. H. Boukalová, řed. ZŠ a MŠ

Počasí nám nepřálo

Tolik jsme se těšili na společné setkání rodičů s dětmi, ale silný déšť nám mnoho společných chvil nedopřál. Už od dubna se děti ve družině s paní uč. Školníkovou připravovaly na zahradní párty. Vymýšlely zábavu, sestavovaly menu, připravovaly odměny a dárky pro své maminky, protože to mělo být setkání zároveň spojené s gratulací ke Dni matek.

Onoho dne 22. května panovala ve škole  od rána napjatá nálada, plná očekávání . Děti byly netrpělivé a skutečně se nemohly dočkat až padne 16. hodina. Celé odpoledne dolaďovaly maličkosti, když se přihnala kolem druhé  hodiny krátká bouřka. Všechno , co nesmělo zmoknout,  muselo zpátky dovnitř do školy. A zase znovu ven.

A totéž se dělo krátce i po zahájení v 16 hod. Sotva začaly probíhat první soutěže mezi dětmi a rodiči, z oblohy začaly padat první krůpěje, které sílily natolik, že nás ze zahrady vyhnaly dovnitř. Ale vtěsnat kolem stovky lidiček do naší tělocvičny bylo náročné. I přesto se děti předvedly jako hostitelé. Všem nabídly vlastnoručně vyrobené chlebíčky, bábovky, drobné slané i sladké pečivo. My dospělí jsem se postarali o horké nápoje. Víc už jsme udělat nemohli.

A tak se naplnilo jedno známé přísloví „Větru ani dešti neporučíš“. Ale my se nevzdáme. Příští rok se sejdeme znovu a to byl v tom byl čert, aby se nám to nevyvedlo!

Zároveň tímto všem děkujeme za hojnou účast.

Jsem mistr svého kola

Ve 4. ročníku základní školy probíhal od poloviny března do začátku května kurz dopravní výchovy v rozsahu 16-ti vyučovacích hodin. Zúčastnili se ho všichni  žáci – slovy tři.

V kurzu se nejprve seznámili se základními pojmy jako vozovka, přechod pro chodDopravní kurzce, kde si hrát, kam na kolečkových bruslích, co je plná a přerušovaná dělící čára. Poté  se výuka zaměřila na dopravní značky. Přestože je děti vídají kolem sebe stále, nic jim neříkají. Nevědí, na co je značka upozorňuje, natož aby se podle ní řídily. Procvičovali jsme je různými formami , např.  při vycházce obcí, hráli jsem hry na rychlou orientaci, jejich rozpoznávání apod.

Dalším těžkým tématem byly křižovatky. Zpočátku jsem řešili jednoduché, pak ty, které máme v obci a nakonec jsme se zaměřili i na ty složitější. Nezapomněli jsme ani na křižovatky se semafory nebo řízené policistou.

K dopravní výuce patřila také teoretická témata jako osvojení si důležitých telefonních čísel (150, 155, 158), kdy je používat, jak se chovat v dopravních prostředcích , co dělat, když jsme účastníky dopravní nehody.

Každé téma bylo ukončeno testem, kde děti sbíraly body za správné odpovědi.

Abychom se mohli stát mistry svého kola, museli jsme to své poznat – jeho nosné části, zkontrolovat povinné vybavení, provést běžnou jarní údržbu, kontrolu brzd.

Protože žáci 4. roč. většinou dosáhnou věku 10-ti let, mohou už samostatně, s přilbou na hlavě, jezdit po silnici. I k tomu probíhala nejprve teoretická příprava – kde a jak jezdit, jak předjíždět, kde zastavit apod.

A pak už přišla část, na kterou se děti nejvíc těšily – jízdy zručnosti. Jezdily po travnatém povrchu, vyzkoušely, jak se kolo chová v písku, že je umění jezdit rychle, ale ještě náročnější je  jet co nejpomaleji. Zkoušely si přejet prkno široké 20 cm, zabrzdit na něm, jezdit slalom, překonat houpačku. I tyto disciplíny byly bodované.

Celý dopravní kurz byl ukončen dvouhodinovým výletem na kolách za doprovodu dvou učitelek. Trasa byla záměrně vybraná po málo frekventovaných  silnicích s různým stupněm zátěže – Bolehošť – Ledce – Klášter n. D., Vysoký Újezd, Městec – Očelice - a zpět po Spraších ke škole. Po celou cestu si naši malí cyklisté procvičovali nejen dopravní značky, ale také styl jízdy. Kvůli lepší viditelnosti měli na sobě ze školy zapůjčené dopravní vesty a každý svou přilbu. Patnáctikilometrovou trasu všichni zvládli. Tímto děkuji p. uč. Mgr. Školníkové za ochotu jet ve svém volném čase s námi a pomoci s pedagogickým doprovodem.

Za absolvování kurzu získali účastníci dva diplomy – jeden za celkový součet bodů , které nasbírali během kurzu,  druhý za jízdu zručnosti . Odznak BESIPu a pexeso s dopravní tématikou jim může celé období také připomínat .

Na školní zahradě se za jednoho hezkého dopoledne objevili Indiáni. Nebyli sice opravdoví, ale jako Indiáni vypadali a mnoho toho o nich věděli. Celou hodinu nám barvitě líčili o jejich způsobu života a o indiánské kultuře.Už víme jak se staví vigvam, čím lovili zvěř, jaké nádoby a nástroje používali. Sami jsme si vyzkoušeli střelbu na terč, rozdělávání ohně a jiné věci, které potřebovali ke svému životu. Naše školáky zajímalo, kam chodily děti do školy? Nikam, zněla odpověď, všemu je učili rodiče. Do 10-ti let je vychovávala převážně maminka, a potom si výchovu chlapců převzal tatínek, který je učil bojovému umění. Dívky se dál věnovaly udržování rodinného ohně. I na další zvídavé otázky uměli studenti vysoké školy, kteří se zajímají o kulturu severoamerických Indiánů, hbitě odpovědět.

Záslužná činnost

Každoročně si ve škole připomínáme Den Země. Ačkoliv tento den připadá na 22. dubna, my jsme ho letos „oslavili prací“ až o několik dní později, kdy počasí už bylo ustálené a mohli jsme jít s dětmi ven. Cílem našeho letošního putování po naší obci bylo:

Poznávám přírodu a pomáhám jí

Děti za doprovodu učitelek obešly část vesnice. Při vycházce si nejen všímaly přírody, rostlin,  živočichů, ale také případné nečistoty a odpadků. Ty měly za úkol sesbírat a tak přispět svou prací k ochraně životního prostředí nás všech.