Aktuality

Místní spolek Českého červeného kříže v Bolehošti se rozhodl ukončit svoji činnost. Za svoji dlouholetou činnost uspořil 9 200 Kč. A tuto částku věnoval jako peněžitý dar naší základní škole. K slavnostnímu předání došlo na Dětském dnu 2. června  v Lipinách, kdy jsem z rukou jednatelky p. Marie Šimerdové převzala poukaz .

Všem členům a jmenovitě předsedky p. Marii Bašové, pokladní p. Marii Drašnarové a již výše zmíněné p. Šimerdové moc a moc děkujeme.

S finanční částkou si jistě poradíme a o jejím smysluplném vyčerpání je budeme informovat.

Mgr. H. Boukalová, řed. ZŠ a MŠ

Počasí nám nepřálo

Tolik jsme se těšili na společné setkání rodičů s dětmi, ale silný déšť nám mnoho společných chvil nedopřál. Už od dubna se děti ve družině s paní uč. Školníkovou připravovaly na zahradní párty. Vymýšlely zábavu, sestavovaly menu, připravovaly odměny a dárky pro své maminky, protože to mělo být setkání zároveň spojené s gratulací ke Dni matek.

Onoho dne 22. května panovala ve škole  od rána napjatá nálada, plná očekávání . Děti byly netrpělivé a skutečně se nemohly dočkat až padne 16. hodina. Celé odpoledne dolaďovaly maličkosti, když se přihnala kolem druhé  hodiny krátká bouřka. Všechno , co nesmělo zmoknout,  muselo zpátky dovnitř do školy. A zase znovu ven.

A totéž se dělo krátce i po zahájení v 16 hod. Sotva začaly probíhat první soutěže mezi dětmi a rodiči, z oblohy začaly padat první krůpěje, které sílily natolik, že nás ze zahrady vyhnaly dovnitř. Ale vtěsnat kolem stovky lidiček do naší tělocvičny bylo náročné. I přesto se děti předvedly jako hostitelé. Všem nabídly vlastnoručně vyrobené chlebíčky, bábovky, drobné slané i sladké pečivo. My dospělí jsem se postarali o horké nápoje. Víc už jsme udělat nemohli.

A tak se naplnilo jedno známé přísloví „Větru ani dešti neporučíš“. Ale my se nevzdáme. Příští rok se sejdeme znovu a to byl v tom byl čert, aby se nám to nevyvedlo!

Zároveň tímto všem děkujeme za hojnou účast.

Jsem mistr svého kola

Ve 4. ročníku základní školy probíhal od poloviny března do začátku května kurz dopravní výchovy v rozsahu 16-ti vyučovacích hodin. Zúčastnili se ho všichni  žáci – slovy tři.

V kurzu se nejprve seznámili se základními pojmy jako vozovka, přechod pro chodDopravní kurzce, kde si hrát, kam na kolečkových bruslích, co je plná a přerušovaná dělící čára. Poté  se výuka zaměřila na dopravní značky. Přestože je děti vídají kolem sebe stále, nic jim neříkají. Nevědí, na co je značka upozorňuje, natož aby se podle ní řídily. Procvičovali jsme je různými formami , např.  při vycházce obcí, hráli jsem hry na rychlou orientaci, jejich rozpoznávání apod.

Dalším těžkým tématem byly křižovatky. Zpočátku jsem řešili jednoduché, pak ty, které máme v obci a nakonec jsme se zaměřili i na ty složitější. Nezapomněli jsme ani na křižovatky se semafory nebo řízené policistou.

K dopravní výuce patřila také teoretická témata jako osvojení si důležitých telefonních čísel (150, 155, 158), kdy je používat, jak se chovat v dopravních prostředcích , co dělat, když jsme účastníky dopravní nehody.

Každé téma bylo ukončeno testem, kde děti sbíraly body za správné odpovědi.

Abychom se mohli stát mistry svého kola, museli jsme to své poznat – jeho nosné části, zkontrolovat povinné vybavení, provést běžnou jarní údržbu, kontrolu brzd.

Protože žáci 4. roč. většinou dosáhnou věku 10-ti let, mohou už samostatně, s přilbou na hlavě, jezdit po silnici. I k tomu probíhala nejprve teoretická příprava – kde a jak jezdit, jak předjíždět, kde zastavit apod.

A pak už přišla část, na kterou se děti nejvíc těšily – jízdy zručnosti. Jezdily po travnatém povrchu, vyzkoušely, jak se kolo chová v písku, že je umění jezdit rychle, ale ještě náročnější je  jet co nejpomaleji. Zkoušely si přejet prkno široké 20 cm, zabrzdit na něm, jezdit slalom, překonat houpačku. I tyto disciplíny byly bodované.

Celý dopravní kurz byl ukončen dvouhodinovým výletem na kolách za doprovodu dvou učitelek. Trasa byla záměrně vybraná po málo frekventovaných  silnicích s různým stupněm zátěže – Bolehošť – Ledce – Klášter n. D., Vysoký Újezd, Městec – Očelice - a zpět po Spraších ke škole. Po celou cestu si naši malí cyklisté procvičovali nejen dopravní značky, ale také styl jízdy. Kvůli lepší viditelnosti měli na sobě ze školy zapůjčené dopravní vesty a každý svou přilbu. Patnáctikilometrovou trasu všichni zvládli. Tímto děkuji p. uč. Mgr. Školníkové za ochotu jet ve svém volném čase s námi a pomoci s pedagogickým doprovodem.

Za absolvování kurzu získali účastníci dva diplomy – jeden za celkový součet bodů , které nasbírali během kurzu,  druhý za jízdu zručnosti . Odznak BESIPu a pexeso s dopravní tématikou jim může celé období také připomínat .

Na školní zahradě se za jednoho hezkého dopoledne objevili Indiáni. Nebyli sice opravdoví, ale jako Indiáni vypadali a mnoho toho o nich věděli. Celou hodinu nám barvitě líčili o jejich způsobu života a o indiánské kultuře.Už víme jak se staví vigvam, čím lovili zvěř, jaké nádoby a nástroje používali. Sami jsme si vyzkoušeli střelbu na terč, rozdělávání ohně a jiné věci, které potřebovali ke svému životu. Naše školáky zajímalo, kam chodily děti do školy? Nikam, zněla odpověď, všemu je učili rodiče. Do 10-ti let je vychovávala převážně maminka, a potom si výchovu chlapců převzal tatínek, který je učil bojovému umění. Dívky se dál věnovaly udržování rodinného ohně. I na další zvídavé otázky uměli studenti vysoké školy, kteří se zajímají o kulturu severoamerických Indiánů, hbitě odpovědět.

Záslužná činnost

Každoročně si ve škole připomínáme Den Země. Ačkoliv tento den připadá na 22. dubna, my jsme ho letos „oslavili prací“ až o několik dní později, kdy počasí už bylo ustálené a mohli jsme jít s dětmi ven. Cílem našeho letošního putování po naší obci bylo:

Poznávám přírodu a pomáhám jí

Děti za doprovodu učitelek obešly část vesnice. Při vycházce si nejen všímaly přírody, rostlin,  živočichů, ale také případné nečistoty a odpadků. Ty měly za úkol sesbírat a tak přispět svou prací k ochraně životního prostředí nás všech.

V odborné literatuře se  píše: " Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Ve středověku knihovnickou funkci převzaly křesťanské kláštery. Po vynálezu knihtisku docházelo v  16. století k vytváření velkého množství knihoven patřících různým šlechtickým a měšťanským rodinám. Na konci 18. století nastalo rušení klášterů a tedy i jejich knihoven. Místo toho vznikají knihovny veřejné."

V pondělí  23. dubna jsme jednu místní knihovnu navštívili. A nemuseli jsme chodit daleko. Pouze do budovy Obecního úřadu, kde na nás čekala knihovnice paní Šimerdová. Dozvěděli jsme se, jak to v takové knihovně chodí. Kam se zapisují noví členové, jaký mají průkaz a proč. I každá kniha má  zapsané číslo, musí se pěkně obalit a čekat  na svém místě, až si ji někdo vypůjčí. I mezi našimi dětmi jsou náruživí čtenáři, kterí pravidelně navštěvují knihovnu  se staršími sourozenci nebo prarodiči. Několik prvňáčků si odneslo přihlášku do zdejší knihovny, tak se řady návštěvníků určitě rozrostou. Budeme je v  tomto podporovat.

Jako každý rok i letos jsme se zapojili do výtvarné soutěže s požární tematikou. A proto jsme pro inspiraci zašli v úterý 17. dubna, po domluvě s místními hasiči, do místní zbrojnice u Obecního úřadu.

Bylo pěkné počasí a moc jsme se těšili. Venku na nás čekali tři dobrovolní hasiči - p. Baše, p. Miřijovský a p. Netík a s nimi i dvě hasičská auta. Nejdříve jsme si prohlédli dvě historické stříkačky, které jsou ještě stále funkční. Potom jsme přešli k hasičským autům, kde nám o nich p. Baše a p. Miřijovský povídali. Ti, kteří chodí pravidelně do hasičského kroužku, si své vědomosti oprášili, ostatní se něco nového dozvěděli. Ale hlavně jsme si mohli vše prozkoumat a vyzkoušet. Na závěr nám p. Netík  předvedl nový typ proudnice.                               

Moc se nám u našich hasičů líbilo a tímto jim velice děkujeme, že si na nás našli čas. Doufáme, že naše výtvarné práce, které jsme ve škole malovali, budou mít úspěch.