Aktuality

O víkendu 16. 4. proběhla hlavní vlna úklidů v rámci projektu Ukliďme svět, ukliďme Česko. I naše škola nezůstala pozadu. Neuklízeli jsme v sobotu, ale ve čtvrtek. Všichni jsme si přinesli košťata a ochranné rukavice a dopoledne jsme vyrazili před naši krásnou sluníčkovou školu. Posbírali jsme pár odpadků a zametli vše, co na chodník nepatří. Bylo vidět, že někteří z nás drželi koště či lopatu poprvé v ruce, ale to ničemu nevadilo a dílo se zdařilo. Nyní si dobře rozmyslíme, kam obal od sušenky či bonbónů vyhodíme. Chceme, aby to u nás v Bolehošti bylo přeci pěkné.

Ve středu 6. dubna byl pěkný jarní den. Po obědě se v naší škole konala ochutnávka ovoce. Paní učitelky nám připravily sedmnáct tajemných talířků. Na každém z nich byl umytý, oloupaný a nakrájený jeden druh ovoce. Některé jsme bezpečně znali. Jako banán, citrón a limetku, pomeranč a mandarinku, jablka, hrušky a ananas. Jiné druhy ovoce jsme viděli poprvé: mochyni – lampionek s oranžovou kuličkou uprostřed, dračí ovoce – to je plod kaktusu, kumkvat – miniaturní šišatý pomeranč, avokádo – větší zelená hruška s peckou a tři druhy melounů, které vypadaly jako míče na ragby.

Postupně jsme si brali ze všech talířků a říkali jsme si, co všechno o ovoci víme a co ne. Když jsme měli plné krabičky ovoce, mohli jsme ochutnávat. Na plakát jsme zapisovali, které ovoce nám chutná více nebo méně.

Po dojedení výborné zdravé svačinky jsme měli plná bříška.  Už se ale těšíme na další takovou ochutnávku.  Bylo to prima.

Péťa, Ondra, Janíček, Marťa

Středeční odpoledne jsme zahájili ochutnávkou ovoce.  Ochutnávali jsme je proto, abychom zjistili, jak chutná cizokrajné ovoce a abychom byli zdraví.  Nejvíce nám chutnalo granátové jablko, limetka a moc nám nechutnalo dračí ovoce, žlutá hruška a avokádo. Chybělo nám kiwi a kokos. Z této akce jsme si odnesli mnoho dobrých chutí a vědomí, že máme jíst více ovoce. A nyní víme, které nám chutná. Moc se nám to líbilo.

Kája, Anežka, Anička, Eliška

Dne 6. 4. 2016 odpoledne jsme měli ochutnávku ovoce v rámci projektu „Ovoce do škol‘‘ Naše škola spolupracuje s firmou Laktea, o. p. s., která nám dodala „koš plný ovoce“.  Byly tam tyto druhy ovoce: 2 druhy jablek, 2 druhy hrušek, 3 druhy melounů atd. Poznali jsme nové chutě i nechutě.  Paní učitelky nám daly velký papír, kde byla napsána všechna jména ovoce. Tam jsme psali, co nám chutnalo nebo nechutnalo. Nejvíce nám chutnal ananas, citron a limetka. Nechutnalo nám avokádo a žlutá hruška.  Chtěli bychom tuto akci zopakovat. Ale my nemůžeme, jelikož příští rok jdeme do 6. třídy, takže už si to v této škole nevyzkoušíme.

Míra, Jirka, Filip, Dalimil

Ve středu 6. 4. jsme měli v ZŠ Bolehošť ochutnávku exotického ovoce. Ochutnávali jsme mnoho druhů ovoce jako například: avokádo, citrón a limetku, zelené, žluté a granátové jablko, ananas, dračí ovoce. Tuto akci bychom doporučili i jiným školám. Těšíme se na další akci.

Jára, Radek, Michal, Richard

Chodit do školy neznamená jenom sedět v lavici a učit se násobilku nebo vyjmenovaná slova. Je potřeba také naučit se vycházet se svými spolužáky, naučit se hledat nové kamarády a mít ve třídě dobrý kolektiv, aby se nám co nejlépe pracovalo. Aktivity zaměřené právě na tato témata si pro naše školáky připravila Mgr. Hana Zakouřilová v rámci programu primární prevence.

            Ve čtvrtek 3. března si děti zahrály na první pohled „obyčejné“ hry, ale vše bylo trochu jinak. Zábavnou formou musely mezi sebou navzájem komunikovat, vymýšlet a domlouvat co nejúspěšnější strategie řešení problémů, ale také být féroví. Paní lektorka si připravila několik her s tím, že po každé následovala diskuse o tom, jak se děti chovaly, co bylo dobré nebo špatné. Mnohdy bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se v zápalu hry všichni chovají - kdo je vůdce, kdo nejlepší stratég, kdo umí prohrát a uznat výhru někoho lepšího.

            Všichni si program velmi užili a myslím, že tato zkušenost nám pomůže udržovat ve škole pohodovou a přátelskou atmosféru.

I když je teprve únor, ve škole už se připravujeme na další školní rok. Vše začíná zápisem do 1. ročníku. Ten letošní se uskutečnil 3. února. Do školy se postupně dostavilo šest budoucích prvňáčků, aby paní učitelce předvedli, co všechno umí. Nepřišli sami, ale v doprovodu rodičů a sourozenců.

Během patnácti minut stihl každý splnit několik úkolů. Například pojmenování některých zvířat, poznávání ovoce a zeleniny, kreslení, stříhání, ale také prostírání k nedělnímu obědu. Každý měl připravenou písničku nebo básničku, kterou předvedl. Je třeba říci, že všichni byli na zápis výborně připraveni. 

Po počátečním ostychu a nejistotě se děti při plnění úkolů rychle rozkoukaly a třídu opouštěly s úsměvem a několika dárky, které jim budou připomínat tento významný den. 

V září se budeme ve škole těšit na tyto prvňáčky: Elišku Řezníčkovou, Lukáše Vondráčka, Kristýnu Kučerovou, Ondřeje Gottwalda, Emu Doležalovou a Jiřího Tobiáše.

Ke konci ledna jsme navštívili divadelní představení „Jackie and the Giant“. Herci z „The Bear Educational Theatre“ předvedli zajímavou, téměř hodinovou podívanou v anglickém jazyce.

A co je „The Bear Educational Theatre“? Jedná se o mezinárodní divadelní a vzdělávací společnost, která se specializuje na výuku angličtiny formou interaktivních divadelních představení. Účinkující tedy zapojovali do děje přímo diváky (děti), kteří své nápady a reakce (samozřejmě v anglickém jazyce) směřovali přímo na pódium.

O čem bylo představení? Zlý obr (the bad Giant) má rád děti, ale má je rád na talíři. Proto děti musely na tohoto nenasytného tvora, který hovořil pouze anglicky, vyzrát. K tomu, aby je obr nesnědl, jim pomáhala Jackie. Naštěstí se jim to podařilo a mohli se všichni vrátit zpátky do školy.  
         

Jako každým rokem i letos se přiblížily nejkrásnější svátky roku a s nimi nadílka dárků. U nás ve škole se tomu tak stalo již 16. prosince odpoledne. Od rána začaly velké přípravy. Děti nosily občerstvení na hostinu, kterou si samy uspořádaly ve školní jídelně. Zahájilo se slavnostním přípitkem. Pojedlo se trochu cukroví a již zazvonil zvoneček, který oznamoval, že Ježíšek dorazil a zřejmě něco přinesl. S netrpělivostí se děti přemístily do školní družiny. Pod rozzářeným stromečkem čekaly dárky. Jako poděkování zazpívaly koledy za doprovodu kláves, na které zahrála děvčata.

Potom nastalo rozbalování dárků za všeobecného jásotu. Ke stolním hrám zasedli chlapci a naopak dívky nejvíce zajímala kazeta s kosmetikou. Ihned ozkoušely líčení, aby upoutaly na následující diskotéce. Vše se vydařilo a už se všichni těší na 24. prosince na nadílku doma.

Vánoce jsou tady. Je čas napsat Ježíškovi o nějaký ten dáreček, aby na nás náhodou nezapomněl. Ale kam mu dopis poslat a jak vůbec Ježíšek vypadá? Má červený obleček a čepičku, nebo je celý v modrém? Má nějaké pomocníky?

Otázky, na které děti dostaly odpověď na vánočním výletě na zámku v Chlumci nad Cidlinou, kam jsme se vypravili autobusem v úterý 15. prosince.

Dále se dověděly, kdo nosí dárky u nás a kdo ve světě. V každé vánočně nazdobené komnatě na ně čekal jiný zástupce Vánoc. Podívaly se na vánoční zvyky v Česku a nakoukly do vánočních zvyků na východ i západ od naší země. V Mramorovém sále zámku se setkaly i s Mikulášem a jeho pomocníky.

Ve Sloupovém sále zase viděly obří betlém tvořený figurami vysokými až dva metry. Zde je čekalo povídání o narození Ježíška.

Natěšené na Vánoce jsme se vrátili zpátky domů. S každoroční netrpělivostí budeme očekávat jejich příchod i letos.

Škola je zvláštní instituce. Má dva roky - jeden školní a jeden kalendářní. Školní rok začíná v září a končí v červnu, i když prázdniny, mimochodem nejkrásnější období nejen pro žáčky, k němu také patří. A  my, učitelé, musíme být myšlenkami stále vpředu. Už v červnu musíme vědět, co bude v září, až se opět odpočatí všichni vrátíme do školy. A v září už plánujeme i Mikulášskou besídku. Nejinak tomu bylo i v letošním školním roce.

Před prázdninami už jsme měli námět a zapůjčenou část dekorací a kostýmů, o prázdninách jsme přepisovali scénář a v září jsme začali nacvičovat divadelní představení Mrazík. S dětmi jsme společně zhlédli pohádku, obsadili jsme role, rozdali scénáře a začali s nacvičováním. Nejdříve jsme se vše společně učili číst. Postupně jsme přidávali pohyb. Ale s papírem v ruce to moc dobře nešlo. Nedalo se nic dělat, děti se musely naučit role zpaměti.

A to už tu máme říjen. Zkusili jsme si kostýmy. A zde se zapojili i rodiče. Sháněli svým dětem kožíšky, beranice, boty, kabáty …. I když scénáře v rukou už nebyly, divadlu se náš Mrazík zdaleka nepodobal. Čas plynul a my jsme chtěli naše vystoupení obzvláštnit. Paní ředitelka oslovila pana Luboše Šmídu, který ochotně přistoupil na spolupráci a pomohl nám spolu s panem Janem Duškem nahrát dabing našeho vystoupení. Trochu s obavami jsme čekali, jak vše dopadne. Bude dětem rozumět? Bude hudba dostatečně působivá? Naučí se děti otvírat pusu stejně s textem? A co pauzy, jsou dostatečně dlouhé? Otázek, na které jsme neznali odpověď, bylo dost.

A to už je listopad. Do 5. prosince máme ještě čtyři týdny. A ejhle. Pořadatelé za námi přišli s prosbou, zda by moc vadilo, kdyby se Mikulášská besídka posunula o týden dopředu. Už to nebyly čtyři týdny, ale tři. Čas se krátí. A jak sami víte, když to nejméně potřebujete, čas utíká jak zběsilý. Pan Miřijovský spolu s panem Bašem a dalšími hasiči nám ochotně převezli veškeré dekorace do hostince, pomohli nám nainstalovat kulisy, pan Šmída nám poskytl ozvučení, abychom divadlo mohli dopilovat už na místě. A tak ve vymrzlém sále týden před premiérou denodenně zkoušíme o sto šest, abychom vychytali poslední nedostatky. A to ještě zbývá nažehlit kostýmy, poopravit dekorace. V pátek už  jsme byli všichni hodně nervózní. Někteří z divadla, jiní z čertů, kteří na Mikulášskou besídku patří.

A je tu den D. Sobota, 29. listopadu 2015, 14 hodin. Postupně se převlékáme do kostýmů, procházíme sálem do zákulisí a napětí stoupá. Nejen dětí, ale i nás – učitelek. Nyní se zúročí naše půlroční práce. Zhasíná se v sále, rozeznívá se úvodní hudba, otvírá se opona a jde se na to. Herci hrají jako o život. Vše klape do posledního detailu. Trošku nás zradily klacky loupežníků, které nespadly z nebe, jak měly, ale to k tomu patří. Potlesk v průběhu hry nám nasvědčuje, že se divadlo líbí. Po čtyřiceti minutách napětí přichází úleva. Je tu konec. Velký aplaus byl balzámem nejen pro uši, ale hlavně pro duši. Slova chvály byla slyšet ze všech stran. A myslíme si, že zaslouženě. Děti byly skvělé.

Nyní se zbývá jen převléknout a čekat, zda si nás ti čerti odnesou do pekla či ne. Ale po takovém hereckém výkonu bylo jisté, že v pondělí přijdou do školy všechny děti, včetně paní učitelek.

Po nějakém čase opět zavítal do naší školy kouzelník Reno.

Bezprostředně po úvodním triku jsme se naučili kouzelnou formulku, která měla zaručit, že každé kouzlo se povede. Pak začala kouzelnická show, při které se z některých našich dětí stali Renovovi asistenti. Během velmi poutavého a vtipného představení jsme nepřestávali vycházet z údivu nad předváděnými čísly. Vrcholem pak bylo vykouzlení dvou malých živých králíčků, které si děti mohly pohladit. Pan kouzelník nás také jedno kouzlo naučil.

Všem dětem se představení velmi líbilo a odcházely nadšené.  

Ve středu 18. 11. k nám do školy zavítal cirkus. No, tedy spíše „mini cirkus“ čítající dva pejsky Honzíčka a Flíčka, opičku Žofinku, žongléra a krotitele v jednom Zdendu a Lucinku, která nás vystoupením provázela.

Program zahájil Zdenda cirkusovou rozcvičkou, do které zapojil všechny děti. Předvedl žonglování se třemi, čtyřmi i dokonce pěti míčky, potom kuželkami a nakonec zlatými kroužky. Následovalo psí číslo. Probíhali pod nohama, balancovali na válci a na velkém balónu a také přeskakovali nízké překážky po dvou. Pejsci byli úžasní a děti je odměnily bouřlivým potleskem.

Zdenda dále předvedl balancování se skleničkami na ostří dýky, kterou držel v ústech. Nikdo ani nedýchal, když k tomuto číslu přidal ještě meč, který byl na špičce dýky jako přilepený.

Dále vystoupili i dva chlapci z obecenstva. Páťáci Filip a Míra spolu se Zdendou sehráli komickou scénku s džusem, za což si vysloužili potlesk a sladkou odměnu.

Jako poslední číslo přišla na řadu opička Žofinka. Děti se dozvěděly, že je to paviání slečna a v cirkuse vystupuje jako krasojezdkyně na koni. Toho s sebou ale mini cirkus vozit nemůže, tak si děti mohly opičku alespoň pohladit.

A to už byl závěr programu. Cirkus sklidil nadšené ovace ve formě spontánního a nadšeného potlesku všech dětí.