Aktuality

Ve středu 22. ledna se v naší škole konal zápis předškoláků.

Všichni z nich k nám chodí do mateřské školy a na začátku ledna se u nás byli podívat do jedné hodiny k  p. uč. Mgr. Hejčlové. Prostředí třídy jim tedy bylo již známé. Přesto někteří z nich přišli s určitými obavami. Ale neměli důvod.

Kromě tradičních úkolů se každým rokem snažíme vymyslet něco nového, netradičního.

A tak si děti vyzkoušely znalost barev a geometrických tvarů, musely při tom vědět, co je větší a co menší. V rozhovoru jsme se dověděli, co rády jedí a při tom jsme zjišťovali znalost ovoce a zeleniny. A protože jsme dostali opravdový hlad, nechali  jsem si od nich prostřít  stůl k obědu a hned po něm jsme odjížděli na výlet, takže jsme se museli obout do šněrovacích bot, kde se někteří potýkali se zavazováním tkaniček. A už jsme přecházeli k interaktivní tabuli, která pro děti byla asi největším zážitkem. Na ní si vybraly autíčko, kterým jsem se vypravili na cestu. Při zaparkování jsme museli najít správný tvar stínu našeho vozidla.

Vyjmenovala jsem zde jen zlomek aktivit, kterými budoucí žáci prošli. Kdybych měla vyjmenovat všechny, byl by to ještě dlouhý seznam a to asi není podstatné. Nejdůležitější je pro nás to, že se dětem v naší škole líbilo a že se, třeba i díky zápisu, do ní budou těšit.Tento pro ně významný den jim bude připomínat i spousta dárečků a upomínkových předmětů, z nichž některé vyrobili jejich starší kamarádi ze školy.

Při slavnostním zahájení nového školního 1. září 2014 s radostí přivítáme tyto žáky:

                                    Radek Čtvrtečka

                                    Tereza Nováková

                                    Ondřej Schejbal

                                    Barbora Ševcová

                                                                                                                          Mgr. Hana Boukalová

Víte, že běžná tělesná teplota dravců je 40°C? Žáci naší základní školy ano, protože v úterý 7. ledna navštívila naši školu paní chovatelka se svými dravci a sovami, aby nám o svých zvířecích kamarádech pověděla spoustu zajímavých informací. Každý žák si na chvilku vyzkoušel být sokolníkem, když na jeho ruce seděl puštík jménem Rozárka. Během povídání jsme si mohli kromě Rozárky prohlédnout i orla, krkavce a sovu pálenou.  Na všechno bedlivě dohlížel z rohu místnosti výr Bubáček. A aby povídání bylo pestré a pro děti poutavé, přivezla nám paní chovatelka ukázat také malou fretku. Byli jsme velmi rádi, že jsme mohli strávit velmi příjemných 90 minut se zvířaty, jenž ve volné přírodě jen tak nepotkáme.

Je prosinec. Očka našich dětí září jako lucerničky.  Přichází čas adventu a Vánoc. To jsou chvíle, kdy se plní tajná přání a kdy je čas na pohádku. Jedna taková pohádka přišla i do naší školy mezi naše dětičky, školáky a školačky.  Jmenovala se „ Když dárky ožijí“. A opravdu se tak stalo. Pod vánočním stromkem, který pomocí kouzel maminka krásně ozdobila, se objevily dárečky pro tatínka, Bohouše a Aničku.  A najednou z krabice na nás vykoukla krásná panenka, voják, indián a také papuče a nádherný šátek – ten tu zanechal Ježíšek pro maminku. Na závěr jsme Ježíškovi poděkovali a za tónů kytary a pěkné písničky jsme se rozloučili. A nyní už opravdu každý z nás čeká na ten svůj Štědrý večer, na kapra, stromeček a hlavně na splněná přání.

Využili jsme nabídky  Domu dětí a mládeže v Týništi n. Orl. a v předvánoční čas  v pondělí

2. prosince, kdy nešel v obci elektrický proud, jsme linkovým autobusem vycestovali na kreativní výtvarnou dílnu.

Pro některé děti bylo brzké ranní cestování přece jenom hektické. Ještě tři minuty před odjezdem autobusu nás byly jen tři čtvrtiny, někteří doběhli opravdu na poslední chvíli nebo nás dohonili v Křivicích.

Klid a pohoda na nás dýchly až při vstupu do Sluníčka, kde se nás ujala  milá paní vedoucí. Celá budova byla vánočně vyzdobena  a žáci pod jejím vedením vytvářeli zajímavou vánoční dekoraci z barevných sáčků od čaje. Rozvíjeli tak jemnou motoriku a ověřili si své zkušenosti z pracovních činností a výtvarné výchovy. V přestávce si prohlédli vánoční výstavu a byli nadšeni z perníkových betlémů, které nejen krásně vypadaly, ale také nádherně voněly.

Všechny děti byly moc hodné a šikovné, takže si domů každý odvezl alespoň jednu vlastnoručně vyrobenou hvězdu.

.          

Ve čtvrtek 31. 10. proběhl v naší škole výukový program zaměřený na způsoby správného stravování – Zdravá pětka. Dvě hodiny se dětem věnovala paní lektorka Darja Micherová. Ta měla připraveno mnoho zábavných úkolů, které děti plnily v pěti skupinách. Nejenže se při jejich řešení dozvěděly spoustu zajímavých informací, ale také se velmi pobavily. Celý program byl ukončen hrou na kuchaře, kdy si děti sami z různých druhů ovoce a zeleniny připravily pestrý tác plný zdravého mlsání. Za odměnu si každý domů odnesl několik drobných dárečků a také vysvědčení Zdravé 5.  

V neděli 20. 10. se v Bolehošti vítali noví občánci. Naše žákyně – Anna Fabiánová, Věra Hojná, Anna Vinterová, Eliška Minaříková, Anna Nováková a Eliška Netíková - pozdravily děti, jejich rodiče a prarodiče pěkným pořadem složený z básniček říkadel a písniček.

V pondělí 30. září navštívila naši školu paní spisovatelka Jitka Vítová, která napsala dětskou knížku O Květušce a tesaříkovi. Vyprávěla nám o tom, jak knížku psala, jak vznikaly ilustrace a přečetla nám ze své knihy ukázky. Během povídání jsme se také nenásilně seznámili se životem hmyzu.

V druhé části besedy měly děti možnost ve skupinkách knížku prolistovat a porovnat ilustrace s černobílými návrhy. Dále děti plnily čtenářské úkoly, po jejichž vypracování si mohly za odměnu vybrat dva obrázky a vybarvit je. Beseda byla velice zajímavá a některé děti dokonce inspirovala k zakoupení této knihy.

V pondělí 9. září se naše škola opět otevřela, aby zahájila nový školní rok 2013/2014. Z důvodu zahájení rekonstrukce budovy školy jsme se  sešli oproti jiným školám o týden později, protože stavební práce, které měly proběhnout během letních prázdnin, začaly až 2. září. Nám - zaměstnancům školy - tato situace zkomplikovala úklidové a přípravně práce na zahájení výuky a rodičům pak přinesla obtíže s dalším týdnem hlídání svých dětí. Stavební ruch bude nadále pokračovat a tak nám nezbývá nic jiného, než být další dva měsíce trpěliví  a těšit se na nový kabát naší krásné školičky.

Všichni jsme se snažili, aby 9. září přišly děti do čistého prostředí. Zkušení školáci zamířili rovnou do svých tříd za svými třídními učitelkami, ale prvňáčci přišli v doprovodu svých rodičů. Čekalo je důstojné zahájení jejich prvního školního roku, na které si pro ně jejich starší spolužáci připravili pestrý program. Novopečené prvňáčky jsme nejen slavnostně přivítali, ale po zjištění, jak jsou připraveni na vstup do školy, byli ošerpováni červenými stuhami s nápisem „Prvňáček“.

Letos jsou to tito dva:

Lenka Hojná

a

Jiří Touc.

Oba žáci mají v naší škole starší sourozence, takže už vědí, jak to ve škole chodí. Ničeho se nebáli a hravě zvládli první den školy, který už byl pro všechny školáky dnem  vyučovacím do 12 hodin.

Nejen jim, ale i všem ostatním dětem přejeme úspěšný školní rok plný nových znalostí a dovedností!

K velké radosti všech školáků byl školní rok 2012/2013 ukončen už ve středu 26.6. Důvodem je plánovaná výměna oken a zateplení celé budovy.

Přestože počasí bylo podmračené a deštivé, všechny děti přišly poslední školní den slavnostně oblečené a s úsměvem na tváři.

Nejprve jsme se rozloučili s našimi  nejstaršími - Simonou Brandejsovou, Martinem Skokanem a Ondřejem Stodůlkou, keří odcházejí do 6. ročníku. Snad budou na naši školu vzpomínat v dobrém.

Ocenili jsme některé žáky za úspěšnou reprezentaci naší školy v soutěžích.

Poté se děti rozešly do svých tříd, kde s napětím očekávaly předávání vysvědčení. Protože každý věděl, jak celý rok pracoval, nikdo nebyl nemile překvapen.

Všem dětem přejeme krásné a slunečné prázdniny!                                                                                                                                        Vaše učitelky

vítězná pohádka  - 1. místo v okresním i krajském kole

autorů Anežky Holubové a Miroslava Másla, žáků 2. roč. ve šk. roce 2012/2013

odborná spolupráce: Mgr. Denisa Školníková

         V jedné malé vesničce pod Orlickými horami jménem Bolehošť žil byl plamínek. Byl to malý, veselý plamínek Ferda. Rád pomáhal lidem. Když ho potřebovali, přispěchal hned na pomoc zatopit v kamnech, jindy zase pomohl uvařit polévku nebo jen tak hřál pro radost. Ale neměl žádné kamarády.

„Už mě to tu samotného nebaví. Všichni okolo mě mají kamarády a já ne. Vydám se nějakého hledat.“ A jak řekl, tak udělal.

Rozběhl se po cestičce na louku k lesu. Tu se ale za ním ozývaly smutné hlásky kytiček, keřů, broučků, berušek, mravenců a všech ostatních, okolo kterých plamínek Ferda běžel.

„Ach, ach, co to tu bylo? Co mi to popálilo kořínky?“

A z druhé strany se ozývá: „Au, au, to to bolí! Někdo mi popálil nožičku.“

A celá příroda okolo Ferdy byla popálená. I plamínek byl smutný, že nenašel kamaráda a ještě si udělal více nepřátel. A tak se smutný schoulil na kraji lesa do klubíčka a pomalu doutnal.

V jednu chvíli okolo plamínku něco zašustilo. Lekl se, zvedl oči k nebi a dívá se, co to bylo. A v tu chvíli znovu fiúúú, fiúúú, fíííí.

„Kdopak jsi?“ ptá se ustrašeně plamínek.

„Já jsem větřík Pepík, a ty?“

„Já jsem plamínek Ferda. A co tu hledáš, Pepo?“ ptá se už méně ustrašeně Ferda.

„Nic, jenom jsem se chtěl trochu proletět a tu vidím na louce u lesa malý dým. Tak se jdu podívat, co to tu je a vidím tebe. A co že jsi tu tak sám a smutný?“ povídá Pepa.

„Nemám žádné kamarády a tak jsem se je vydal hledat. Jenomže po cestě jsem si udělal ještě víc nepřátel a kamaráda jsem nenašel.“

„A co já,“ ptá se Pepa, „se mnou by ses nechtěl kamarádit? Naučím tě různým kouskům a zažijeme mnoho legrace.“

To se Ferdovi líbilo a byl rád, že už má kamaráda. Ale nevěděl, co ho čeká.

„Tak co, jdeme si hrát?“ povídá větřík Pepa Ferdovi.

„Ano, ano, ano,“ nadšeně poskakuje plamínek a je mu jedno, co se okolo něj děje.

„Zahrajeme si třeba na foukanou,“ povídá Pepa a hned nafoukne tváře a vypustí vzduch na  Ferdu. Ten se nejdříve zatřepe, ale potom se začne zvětšovat a je stále větší a větší. Pepa se velkého Ferdy lekl a uletěl pryč. Plamínek, tedy teď už plamen Ferda, dostal také ze sebe strach, ale nevěděl, co si má se sebou počít. Stále roste a roste, kouří a kouří a pálí vše kolem sebe. 

Kde se vzal, tu se vzal nad plamenem Ferdou se objevil mráček Matěj. Vidí z té výšky, jak je u lesa velký oheň.

„Toto se mi vůbec nelíbí, musím něco udělat!“ šeptá si pro sebe mráček Matěj. „Hej, ty tam dole, co to provádíš? Děláš okolo sebe velkou škodu!“

Ferda odpovídá se slzičkami v očích: „Hrál jsem si s kamarádem větříkem Pepou na foukanou a on mě rozfoukal a sám utekl. Teď nevím, co mám dělat. Pomůžeš mi, prosím?“

Matěj se dlouho nerozhodoval a spustil veliký liják. Kapky padaly na Ferdu tak dlouho, dokud se z něj opět nestal malý plamínek Ferda.

„Mockrát ti děkuji, ale nevím kdo jsi?“ ptá se Ferda.

„Já jsem mráček Matěj a ty?“

„Já jsem plamínek Ferda. Když jsi mi pomohl, tak budeme kamarádi?“

Matěj ale odpověděl: „Já jsem voda a ty jsi oheň. My se kamarádit nemůžeme.“ Zamrkal na Ferdu a odletěl daleko do nebe.

Ferda zůstal zase sám, ale byl rád, že všechno dobře dopadlo. Už si kamarády nehledal a věděl, že ani vítr ani voda to být nemohou.