Aktuality

Škola je zvláštní instituce. Má dva roky - jeden školní a jeden kalendářní. Školní rok začíná v září a končí v červnu, i když prázdniny, mimochodem nejkrásnější období nejen pro žáčky, k němu také patří. A  my, učitelé, musíme být myšlenkami stále vpředu. Už v červnu musíme vědět, co bude v září, až se opět odpočatí všichni vrátíme do školy. A v září už plánujeme i Mikulášskou besídku. Nejinak tomu bylo i v letošním školním roce.

Před prázdninami už jsme měli námět a zapůjčenou část dekorací a kostýmů, o prázdninách jsme přepisovali scénář a v září jsme začali nacvičovat divadelní představení Mrazík. S dětmi jsme společně zhlédli pohádku, obsadili jsme role, rozdali scénáře a začali s nacvičováním. Nejdříve jsme se vše společně učili číst. Postupně jsme přidávali pohyb. Ale s papírem v ruce to moc dobře nešlo. Nedalo se nic dělat, děti se musely naučit role zpaměti.

A to už tu máme říjen. Zkusili jsme si kostýmy. A zde se zapojili i rodiče. Sháněli svým dětem kožíšky, beranice, boty, kabáty …. I když scénáře v rukou už nebyly, divadlu se náš Mrazík zdaleka nepodobal. Čas plynul a my jsme chtěli naše vystoupení obzvláštnit. Paní ředitelka oslovila pana Luboše Šmídu, který ochotně přistoupil na spolupráci a pomohl nám spolu s panem Janem Duškem nahrát dabing našeho vystoupení. Trochu s obavami jsme čekali, jak vše dopadne. Bude dětem rozumět? Bude hudba dostatečně působivá? Naučí se děti otvírat pusu stejně s textem? A co pauzy, jsou dostatečně dlouhé? Otázek, na které jsme neznali odpověď, bylo dost.

A to už je listopad. Do 5. prosince máme ještě čtyři týdny. A ejhle. Pořadatelé za námi přišli s prosbou, zda by moc vadilo, kdyby se Mikulášská besídka posunula o týden dopředu. Už to nebyly čtyři týdny, ale tři. Čas se krátí. A jak sami víte, když to nejméně potřebujete, čas utíká jak zběsilý. Pan Miřijovský spolu s panem Bašem a dalšími hasiči nám ochotně převezli veškeré dekorace do hostince, pomohli nám nainstalovat kulisy, pan Šmída nám poskytl ozvučení, abychom divadlo mohli dopilovat už na místě. A tak ve vymrzlém sále týden před premiérou denodenně zkoušíme o sto šest, abychom vychytali poslední nedostatky. A to ještě zbývá nažehlit kostýmy, poopravit dekorace. V pátek už  jsme byli všichni hodně nervózní. Někteří z divadla, jiní z čertů, kteří na Mikulášskou besídku patří.

A je tu den D. Sobota, 29. listopadu 2015, 14 hodin. Postupně se převlékáme do kostýmů, procházíme sálem do zákulisí a napětí stoupá. Nejen dětí, ale i nás – učitelek. Nyní se zúročí naše půlroční práce. Zhasíná se v sále, rozeznívá se úvodní hudba, otvírá se opona a jde se na to. Herci hrají jako o život. Vše klape do posledního detailu. Trošku nás zradily klacky loupežníků, které nespadly z nebe, jak měly, ale to k tomu patří. Potlesk v průběhu hry nám nasvědčuje, že se divadlo líbí. Po čtyřiceti minutách napětí přichází úleva. Je tu konec. Velký aplaus byl balzámem nejen pro uši, ale hlavně pro duši. Slova chvály byla slyšet ze všech stran. A myslíme si, že zaslouženě. Děti byly skvělé.

Nyní se zbývá jen převléknout a čekat, zda si nás ti čerti odnesou do pekla či ne. Ale po takovém hereckém výkonu bylo jisté, že v pondělí přijdou do školy všechny děti, včetně paní učitelek.

Po nějakém čase opět zavítal do naší školy kouzelník Reno.

Bezprostředně po úvodním triku jsme se naučili kouzelnou formulku, která měla zaručit, že každé kouzlo se povede. Pak začala kouzelnická show, při které se z některých našich dětí stali Renovovi asistenti. Během velmi poutavého a vtipného představení jsme nepřestávali vycházet z údivu nad předváděnými čísly. Vrcholem pak bylo vykouzlení dvou malých živých králíčků, které si děti mohly pohladit. Pan kouzelník nás také jedno kouzlo naučil.

Všem dětem se představení velmi líbilo a odcházely nadšené.  

Ve středu 18. 11. k nám do školy zavítal cirkus. No, tedy spíše „mini cirkus“ čítající dva pejsky Honzíčka a Flíčka, opičku Žofinku, žongléra a krotitele v jednom Zdendu a Lucinku, která nás vystoupením provázela.

Program zahájil Zdenda cirkusovou rozcvičkou, do které zapojil všechny děti. Předvedl žonglování se třemi, čtyřmi i dokonce pěti míčky, potom kuželkami a nakonec zlatými kroužky. Následovalo psí číslo. Probíhali pod nohama, balancovali na válci a na velkém balónu a také přeskakovali nízké překážky po dvou. Pejsci byli úžasní a děti je odměnily bouřlivým potleskem.

Zdenda dále předvedl balancování se skleničkami na ostří dýky, kterou držel v ústech. Nikdo ani nedýchal, když k tomuto číslu přidal ještě meč, který byl na špičce dýky jako přilepený.

Dále vystoupili i dva chlapci z obecenstva. Páťáci Filip a Míra spolu se Zdendou sehráli komickou scénku s džusem, za což si vysloužili potlesk a sladkou odměnu.

Jako poslední číslo přišla na řadu opička Žofinka. Děti se dozvěděly, že je to paviání slečna a v cirkuse vystupuje jako krasojezdkyně na koni. Toho s sebou ale mini cirkus vozit nemůže, tak si děti mohly opičku alespoň pohladit.

A to už byl závěr programu. Cirkus sklidil nadšené ovace ve formě spontánního a nadšeného potlesku všech dětí.

V pondělí 26. října navštívil bolehošťskou školu Bedřich Smetana alias Bedříšek v doprovodu výborného klavíristy Martina Kubáta.

Po úvodní znělce jsme se pozdravili písničkou o Bedříškovi a poté následoval popis jeho životní cesty za štěstím. Celý program byl proložený písněmi a krátkými ukázkami z díla B. Smetany. Během písně Okolo Hradce se někteří chlapci proměnili na vojáky a na píseň Sedlák, sedlák,  jsme se všichni naučili tanec furiant. Na krátkou návštěvu také přišel Kecal z Prodané nevěsty, aby nám zazpíval, že zná jednu dívku, co má dukáty.

A kde Bedřich Smetana nakonec to své štěstí našel? No přece v Národním divadle v Praze.

V pondělí 5. 10. navštívili naši školu záchranáři z Náchoda, aby děti seznámili s poskytováním první pomoci formou zážitkového kurzu. Kurz začali poučením o správném volání na tísňovou linku, které bylo doplněno přehráním autentických nahrávek a celou řadou praktických poznámek a zkušeností ze skutečných zásahů.

            Po krátké přestávce přišla velmi zajímavá část, kdy některým dětem záchranáři pomocí maskérských pomůcek velmi věrohodně vymodelovali různá zranění a ostatní děti je musely ošetřovat. Ošetřování bylo doprovázeno mnoha radami, jak postupovat co nejlépe a nejšetrněji. Následovala ukázka srdeční masáže, kterou si následně všechny děti také vyzkoušely.

            Celý kurz byl velmi zajímavý a díky netradiční formě si jistě děti spoustu informací zapamatují. Doufejme, že se nikdy nedostanou do situace, kdy by je musely použít.

V pondělí 1. září se naše škola po dvou měsících prázdnin opět otevřela. Zkušení školáci rovnou zamířili do svých tříd. Ale pro našich pět prvňáčků to byl prvním školní den v jejich životě, a proto je do třídy a jejich lavice doprovodili jejich nejbližší.

Čekala na ně krásně vyzdobená třída, kde byli společně se svými rodiči slavnostně přivítáni

p. ředitelkou školy Mgr. Hanou Boukalovou, panem starostou Petrem Kubíčkem a ostatními učitelkami základní školy. Paní učitelka děti pasovala na prvňáky a předala jim dárečky.

V letošním školním roce se v 1. ročníku sešli:

Ondřej Černý                                                 Bolehošťská Lhota 20

Karolína Netíková                                         Bolehošť 34

Jan Rohlíček                                                  Lipiny 32

Petr Stodůlka                                                 Lipiny 37

Martin Štefan                                                 Bolehošťská Lhota 11

Zahájení prvního školního dne zpestřil program starších spolužáků. Ani oni neodešli domů s prázdnou, odnesli si domů drobné vyučovací pomůcky, které měli nachystané na lavici.

Prvňáčkům i všem ostatním žákům přejeme mnoho radosti ze školní práce a hodně kamarádů. Mezi 27-mi dětmi to snad nebude problém.

Je pátek – poslední den letošního školního roku. Tento den je pro někoho normální, až nezajímavý, ale pro nás je něčím výjimečným. Tak jako slunce zapadá a vychází, tak žáci přichází a odchází.  Dnešek je pro nás učitelky a naše páťáky tak trošku smutný. Je to poslední den, kdy se vidíme všichni pohromadě. V září už je tu vystřídá jiná pátá třída a oni se vydají na další etapu svého krásného života.  Není to tak dlouho, pouhých pět let, kdy jako roztřesení prvňáčci vstoupili do naší školy. Pomalu si zvykali na školní pořádek, ukázňovali se a načerpávali vědomosti. Nebyla to vždy cesta lehká – pro ně, ani pro nás. Prodírali se pralesem pravopisu, hledali slovní druhy, vykružovali kružnice a řešili slovní úlohy, cestovali na mapách světem, cvičili, zpívali a snažili se vyjadřovat i cizím jazykem.  Nebylo jen učení, ale i školní družina, výlety a s nimi související veselé příhody, navázání nových přátelství, prožívali jsme chvíle veselé i vážné. Ačkoliv tomu možná nevěříte, právě zážitky ze základní školy vám nejvíce utkví v paměti.  Chtěla bych vám proto za nás všechny popřát mnoho úspěchů ve vaší nové škole, nezapomeňte na nás a přijďte se podívat. 

Beseda s městskou policií ČR

Dne 23. 6. se u nás ve škole konala beseda s policí. Paní policistka nám vysvětlila mnoho věcí, které se týkaly toho, jak se máme chovat ve škole i na silnici. Řekla nám, že se ve škole nemůžeme prát, nemáme běhat a hlavně se nesmíme šikanovat. Když by se taková věc stala a pořád se opakovala, máme to říct paní učitelce nebo rodičům a ti by tuto věc vyřídili. Paní policistka říkala, že jsme účastníky silničního provozu jako chodec, cyklista a řidič motorového vozidla. My jsme chodci a cyklisté. Ukázali jsme si, jak odbočit doprava a doleva a jak se máme chovat na silnici. Nakonec jsme si prohlédli její uniformu.

                                   Za 1., 2., 3. ročník napsala Dáša Gottwaldová, žákyně 3. ročníku

Beseda s městskou policií ČR

Dne 23. 6. 2015 k nám do školy v Bolehošti přijela paní policistka z Týniště nad Orlicí. V naší třídě nám povídala o tom, jak se máme chovat na silnici, buď jako chodci nebo jako cyklisté. Poté jsme si ukázali, jak chodit po chodníku nebo jezdit na kole. Také nám říkala, že si na internetu nemáme psát s cizími lidmi a na mobilu nemáme otvírat neznámé zprávy. Nejdříve jsme se dívali na Richarda Ševce, kterého ona vybrala, aby nám ukázal, jak se na kole odbočuje vlevo. Potom Filip Kramář dělal povely policisty. Ukázala nám dvě zbraně – obušek a uspávací pistoli. Zjistili jsme, že obuškem se dá zlomit ruka nebo i noha.  Tu pistoli užívají na odchyt psů v obci. Dokonce jsme si mohli zbraně obtěžkat. Vyprávěla nám o práci kriminalisty a o přestupcích.

            Za 4. a 5. ročník napsal Míra Máslo, Filip Kramář a Anežka Holubová, žáci 4. ročníku

Ve čtvrtek 11. 6. jsme navštívili Ratibořice. Čas jako by se tu najednou úplně zastavil…

Zámecký park a Babiččino údolí ožilo postavami, které důvěrně zná snad každý člověk z románu Babička spisovatelky Boženy Němcové.

Díky tomuto romantického koutu východních Čech na nás dýchla atmosféra doby vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Potkali jsme zámecké úřednictvo a služebnictvo, které nás zasvětilo do dvorské etikety. Poté nás už přijala paní kněžna se svou schovankou – komtesou Hortenzií.
             U Rudrova mlýna jsme se zastavili s upovídaným krajánkem a spolu s ním navštívili veselého mlynáře, rozšafnou mlynářku, jejich dceru Mančinku a rozvernou chasu…

Na Starém bělidle jsme si společně s dětmi – Barunkou, Adélkou, Janem a Vilímkem- poslechli od moudré babičky vyprávění pověsti o věšteckých schopnostech Sybily.

Výlet jsem ukončili v České Skalici v Barunčině škole. Zde na nás čekala ukázka, jak probíhalo vyučování v dobách dávno minulých.
            Byl to moc pěkný výlet. 

Ve středu dne 13. a 20. května  se konal kurz dopravní výchovy pro žáky 4. ročníku. Tento kurz proběhl v části teoretické i praktické.

První středu probíhala teoretická výuka, kdy do školy přijel zaměstnanec autoškoly v Rychnově nad Kněžnou p. Myšák. Ten děti nejprve seznámil se základními pravidly silničního provozu. Poté se věnoval osobnosti cyklisty – jeho povinnostem v silničním provozu a dodržování pravidel. Na závěr se zaměřil na dopravní značky. Rozdělili jsme si dopravní značky na 4 základní skupiny a děti si osvojily jejich správné názvy. Zároveň jsme si vysvětlili jejich význam pro všechny účastníky silničního provozu popř. vážné důsledky jejich nedodržování. Žáci obohacovali výklad vyprávěním vlastních zážitků z různých situací v silničním provozu a případnými dotazy. V tomto celku byla také probrána pravidla, podle kterých se má cyklista chovat při projíždění různých typů křižovatek (zvláštní pozornost byla věnována odbočování vlevo a vjíždění na hlavní silnici). 

Druhou středu jsme pak s žáky 4. roč. podnikli cestu na dopravní hříště do Rychnova nad Kněžnou, kde došlo k přezkoušení znalostí teorie formou  závěrečného testu a k praktické  jízdě na kole na dopravním hřišti. Při splnění požadované normy znalostí děti získaly  „Průkaz cyklisty“.

Počasí nám sice toho dne nepřálo, ale dobrou náladu nezkazilo. Po příchodu na dopravní hřiště jsme si nejdříve prošli všechny silnice, kterými žáci měli jezdit. Během cesty si opakovali dopravní značky. Všechny věděli, a proto mohli nasednout na zapůjčená kola a co se naučili, směli vyzkoušet v praxi. Přes všechny drobné i větší chyby byli pochváleni.

Silniční provoz je stále nebezpečnější a proto přejeme všem našim dětem, aby se z cest vrátily vždy ve zdraví.